Gender a psychoterapie
Autor: Miroslav Šubrt (mirek.subrtemail.cz) Datum: 13.8.2018 08:00
V tomto článku se psycholog Mgr. Miroslav Šubrt pokouší najít správný přístup k otázkám genderu v psychologickém poradenství a psychoterapii. Kritizuje při tom mezi psychology stále poměrně častý přístup tzv. esencialismu, který zdůrazňuje neměnnost a rigidnost genderových rolí.

V rámci psychologické obce je mnoho odborníků, kteří zastávají názor, že spokojené partnerství je takové, ve kterém muž zastává „tradičně“ maskulinní roli a žena tu femininní. Muž by tedy měl být ochránce rodiny, zajišťovat finance, dokázat se prosadit ve světě bez ohledu na pocity konkurentů, žena by měla být citlivá pečovatelka o rodinu, měla by být emotivní a oddaná muži. V domácnosti mají muž a žena rozdílné prostory: Žena je paní kuchyně, obstarává vaření a úklid, muž je pánem ve své dílně, stará se o údržbu domácnosti. Tělo by této představě také mělo odpovídat: Muž nenosí dlouhé vlasy, zdůrazňuje ve svém vzhledu prvky odkazující na dominanci a moc – jako například vysportovanou svalovinu. Žena naopak provokuje muže svojí křehkostí, ladností, přičemž ukazuje muži své sexuální přednosti - měla by být oddána úkolu nalákat partnera a zplodit s ním děti. Takové dělení je problematické, neboť vychází ze stereotypů o genderových rolích, o tom, jak by se měl ideální muž nebo žena chovat a vypadat. Tyto stereotypy se předávají v rámci převládajícího kulturně-společenského diskurzu prostřednictvím výchovy, médií, náboženství a často jsou obhajovány i biologickými důvody. Nezřídka se tak stává, že se setká psycholog s klientem, kteří tuto představu o ideálním mužství/ženství sdílejí – a tito dva pak můžou spolupracovat na tom, aby klient nebo klientka tradiční genderovou roli lépe naplňovali. S projevenou dovedností hrát takovou roli, je přímo spojené ocenění v rámci sociálního okolí, které může mít o rozdělení rolí stejné představy. Klient/klientka se tak může cítit jako hodnotnější člen společnosti.

Tento přístup k psychologickému poradenství nebo psychoterapii je však v jádru stigmatizační a zraňující. Předpokládá, že všichni příslušníci určitého pohlaví mají ideální předpoklady a chuť k tomu naplňovat genderové role. Tak tomu ale není. Samotný koncept pohlaví pevně spjatého s určitým způsobem prožívání a chování, je značně problematizován existencí lidí, kteří nepociťují soulad s rolí, kterou jim společnost přidělila – mohou mít vlohy pro to realizovat jiné role či rozvíjet jiné schopnosti, než se po nich tradičně žádá. Takové osoby jsou pak někdy psychology či psycholožkami hodnoceny s různou mírou explicitnosti jako defektní. City projevující muži bývají vnímáni jako „bábovky“, „astenici“, nedostatečně kontrolující své emoční reakce, pravděpodobně příliš vázaní na matku, tím pádem nevyzrálí… Asertivní, přímé ženy jsou zase vnímány jako „falické mužatky“, odmítající svoji ženskou roli. I když tyto názory během konzultací nemusí padnout přímo, můžou se objevovat v pozadí v uvažování psycholožky, a proniknout do konzultací prostřednictvím různých verbálních či neverbálních náznaků, nemluvě o tom, že někteří psychologové své názory na pohlavní role přímo otevřeně prezentují v médiích. Takové postoje pro řadu klientů ale nesou zprávu nepřijetí a odsouzení – a mimo to se přidávají k balíku útoků, který si během svého života kvůli své nestereotypnosti museli prožít.

Zastávání představ o pevně daných rolích může být nevhodné i v případě, když je člověk schopen daný stereotyp relativně bez potíží naplňovat, neboť psycholog ho tak může stvrzovat v rigiditě a omezovat jeho potenciál v oblastech spadajících tradičně do sféry druhého genderu. Žena s touhou po soutěžení a sportovním výkonu tak může být více podporována v „životě za plotnou a plození dětí“, muž zvažující opustit výdělečnou sféru byznysu ve prospěch kariéry v oblasti umění, může být od tohoto kroku zrazován.

 

Nabízí se otázka, zda s klientem/klientkou její představu o genderové roli dekonstruovat – tedy poukázat na problematičnost genderových stereotypů, zproblematizovat rozdíly mezi pohlavími a pomoci jí najít její vlastní polohu. To může být problematické například u lidí, jejichž představa o genderové roli je spojena s určitými náboženskými předpisy, případně u těch, kteří na základě jejího naplňování již udržují určitý společenský status. V obou případech hrozí odsouzení sociální skupinou, nebo ztráta na budované pozici. Navíc se zaujetím sobě vlastní role můžou být někdy spojeny pocity studu či úzkosti. Ztráta dřívějších identifikačních kategorií může vést k pocitu neukotvenosti, identitní nejasnosti.

 

Psycholog může své klienty svým přístupem velmi ovlivnit, ať už jsou jeho názory jakékoliv. Na závěr proto chci zdůraznit, že konečný arbitr by měl být klient – on sám by si měl určit, z čeho chce svojí identitu zbudovat, jak se chce před druhými projevovat, neboť to bude nakonec on, kdo ponese (příjemné i nepříjemné) následky. Psycholog mu může jen pomoci jít cestou postupného hledání souladu se sebou samým. A především by neměl zapomínat, že naše hodnota je dána v základu tím, že jsme lidé, nikoliv tím, k jaké skupině přináležíme.

Tento článek zatím ještě nebyl hodnocen.
Hodnotit články mohou pouze přihlášení členové SMS.
Miroslav Šubrt
mirek.subrtemail.cz

Psycholog a psychoterapeut. Zajímá se současný stav vědeckého poznání, mezioborové souvislosti. Má rád sci-fi, čajovny, objevování nových míst.  Předseda Společnosti pro mezioborová studia, pravidelně se s ním můžete potkat na "Kusech řeči".

Osobní web: www.miroslavsubrt.cz

Diskuze ke článku

Jméno:
Email:
Text:
Jsi robot?

Příspěvky

Dosud nebyl vložen žádný příspěvek.