Milý Jakube, byl bych rád, kdybys mi odpověděl pár otázek.

Tvoje první kniha Volba byla v červnu podruhé vydána, chystá se vydání tvojí druhé knihy Landie a na třetí knize právě pracuješ. To se mi zdá jako hodně práce. Vím, že máš náročné zaměstnání, staráš se v Ostravě o pronajatou čajovnu, do toho podnikáš s tvým bratrem. Máš na psaní knih vůbec čas?

Když má člověk něco rád, vždy si najde čas. Je důležité umět věci delegovat. Pochopit, že ne všechno musím zvládnout sám a hned. Můžeme lidem důvěřovat a nezlobit se na ně, když něco neudělají podle našich představ. Všechno má svůj čas, doopravdy nic neurychlíme. Když se opravdu díváme a vnímáme ty přirozené rytmy, můžeme se do toho proudu zapojit. V takovém případě má člověk radost, zatímco u toho zvládne spoustu „práce“.

Hlavní hrdinou Volby je učitel Tomáš, dobrosrdečný, moudrý stařec Kohl, v příběhu se dále objevuje vyčůraný Musílek ne nepodobný současným politikům a řada dalších postav. Jak bys popsal svůj vztah ke svým postavám?

Když za nějakou postavu píšu, stávám se automaticky jí. Vnímám to, co cítí ona, přemýšlím jako ona a koukám na svět jejíma očima. Psaní mi pomáhá rozvíjet moji mysl. Když se na lidi díváme z jejich perspektivy, můžeme pochopit, proč se chovají, tak jak se chovají. Nemusíme to soudit, ani omlouvat, jen se dívat a doopravdy chápat.

V knize střídáš různé žánry, děj se dokonce pohybuje na dvou úrovních: Vědomí a snění. Dala by se v tom třeba najít paralela s tvým vlastním životem – že si bereš z každé zkušenosti něco?

Snažím se nebýt extrémista. Svět má mnoho podob, mnoho nejrůznějších představ. Všechno se to mísí, splývá, neustále je to v pohybu. Svět je všechno, jen ne černobílý. A já chci ve svých knihách obsáhnout celý svět, ne jen jeho část. Představte si ho jako obří pizzu. Většina lidí vidí jenom kousek nebo dva, já se snažím obsáhnout, co nejvíc to jde. Naplňuje mě to. Proto střídám žánry, nejrůznější postavy i styl vyprávění. Psaní mi umožnuje vystoupit z mého omezeného pohledu a být na chvíli celý.

Je něco co bys doporučil začínajícím autorům? S jakými problémy ses setkával, když jsi začínal psát, a jak jsi je vyřešil?

Člověk, který začíná psát, potřebuje někoho, kdo v něj věří. A tím by měl být především on sám. Měli byste také být svým největším kritikem. Potřebujete trpělivost, hodně trpělivosti. Trvá to roky, než se jako autor prosadíte. Nikdy to není hned. Chvíli trvá, než se rozepíšete, než text deset krát předěláte, než finálně knihu dokončíte. A během toho poznáte ty správné lidi a zažije ty správné okamžiky, které vás inspirují. Jak jsem zmínil na začátku, vše má svůj čas. Paradoxně nejrychleji se k cíli dostaneme, když se uvolníme a zapojíme do toho proudu.

Co ti nejvíc dává energii do psaní? Kde bereš inspiraci? Co ti brání v tom nevzdat se a jít stále dál?

Psaní miluju.

O čem je tvoje druhá kniha? A třetí, jestli můžeš prozradit? Jsou nějaká témata, která se ve tvých knihách vracejí?

Moje druhá kniha je fantasy s prvky sci-fi. Hlavními postavami jsou teenageři, kteří v sobě objevili dar materializace. Landie je jedinečný svět, do kterého se budu vždy rád vracet. Díky ní umím naplno prožívat radost, rozvíjím fantazii a nebojím se milovat. Třetí kniha je na druhou stranu plná utrpení, pesimizmu a destruktivní touhy. Původně jsem to tak neplánoval, ale rukopis si žije svým život a já se svou múzu nesnažím nějak řídit. Taky si v rámci psaní třetí knihy řeším pocit, který sídlo hodně hluboko. Myslím, že tím mohu pomoct nejen sobě, ale i ostatním.

Plánuješ psát knihy až do smrti? A co takhle zkusit nějakou jinou formu – básně, scénáře?

Chci psát celý život. Nejméně rok ještě budu pracovat na třetí knize a pak mě čekají další dvě knihy ze světa Landie. Dohromady to je práce aspoň na pět let. Co bude potom, nevím, ale chci to prožít naplno. Jestli budu psát někdy i jinou formou, to se nechám překvapit. Chtěl bych vidět některé své knihy zfilmované, jiné zase zinscenovat formou divadla.

Provozuješ v Ostravě čajovnu na Rynku. Jak se to stalo?

Je to moje domovská čajovna už pět let. Poznal jsem tam spoustu svých kamarádů, které beru jako svou rodinu. Na Rynek se vždy rád vracím a zažívám tam něco, co nikde jinde ne. Když se před rokem dostala čajovna do problémů, tehdejší provozní nám navrhl, abychom ji koupili. Nejdříve jsem mu řekl, že do toho nejdu. Za pár dnů jsem si to naštěstí rozmyslel :-D.

Co bys poradil někomu, kdo si chce taky otevřít čajovnu? Je na to podle tebe potřeba nějakých zvláštních dovedností?

Člověka to musí bavit. Jakmile děláte něco s radostí, všechno potřebné se časem naučíte.

Všiml jsem si, že chvílemi se chováš zdánlivě egoisticky, jdeš si tvrdě za svým, a jindy jsi vřelý a chápavý. Má to nějaké místo v tvojí životní filosofii, nebo to tak nevnímáš?

Snažím se dělat vše pro nejvyšší dobro všech. Říká se tomu efektivní altruismus. Tuhle myšlenku jsem plně pochopil při psaní Landie. Základem této filozofie je, že to, co je správné pro všechny a všechno, většinou souzní s naším egem i duší. Pokud jsme v „proudu“, naplňujeme naše duchovní i materiální potřeby. Není tady rozpor mezi egem a duší. Samozřejmě, že lidé nás často soudí, chválí, snaží se nás ovládat, nebo vyhledávají naši společnost. Měli bychom jejich přání i názory respektovat. Měli bychom se také poučit ze svých chyb. Takže, abych odpověděl na tvou otázku, nesnažím se žít podle ega nebo duše, ale být v proudu, upřímně se učit ze svých chyb a hlavně prožít život naplno.

Také jsem pozoroval, že když mluvíš o nějakém problému, končíš pozitivně a říkáš, že věříš, že to dobře dopadne. Máš i jiné techniky, kterými zlepšuješ svůj stav mysli i stav mysli okolí?

Snažím se všechno dělat naplno. Dělat to tak dokonale, jak to jen jde. Je také dobré odpouštět si chyby a nelpět na minulosti. V životě nás potká mnoho problémů a starostí. Vždy budeme něco řešit. Otázkou je, jestli u toho budeme prožívat radost a naplnění, nebo mít pocit, že nám stále něco chybí.

Tvoje články o partnerských vztazích jsou velmi oblíbené. Jaký je podle tebe recept na spokojené partnerství? Co pomáhá, když se vztah dostane do krize?

Věřím tomu, že partnerství má být vyrovnané. Nikdo by neměl mít navrch, ale partneři by se měli navzájem doplňovat a posilňovat se. Měli by také dávat volnost tomu druhému, aby byl sám/sama sebou. A když přijdou problémy, je třeba se jim postavit čelem. Neschovávat se a nečekat až to přejde. Otevřeně říct tomu druhému, jak se cítíme, aniž bychom ho z toho vinili. Prostě udělat všechno, abychom to společně překonali. Právě v krizích se vztah nejvíce utužuje. Může ovšem nastat i chvíle, kdy se každý vydá svou cestou. Pokud k tomu dojde, nevyčítejte si to. Nechte toho druhého jít.

Pracuješ jako bezpečnostní technik. Z jakého důvodu sis vybral toto povolání?

Jednak to byla souhra náhod, jednak jsem hledal zaměstnání, kde využiju technické i emoční myšlení.

Jsi i členem Cesty poznání. Jaký máš k Cestě poznání vztah? Jakým směrem bys byl rád, aby Cesta poznání šla?

Nemám žádné konkrétní představy, jen moc všem současným i budoucím členům přeju, aby byli šťastní a měli v životě spoustu radosti.

Mění se podle tebe nějak atmosféra v Evropě v posledních několika letech?

Atmosféra se změnila hodně. Stahujeme se do sebe, cítím nutkání stavět hranice. Určitě to není dobře, ale je dobré si uvědomit, že to je jen určitý cyklus. Svět funguje v cyklech. Jaro střídá zimu, nádech střídá výdech. Každá doba má něco do sebe. Spoustu věcí teď děláme lépe a je na každém z nás, zda se zapojí do konstruktivních myšlenek a emocí, nebo se necháme strhnout tou destruktivní touhou. Vždy máme na výběr. Je dobré si přitom uvědomit, že pokud nepracujeme na své vizi/sny, pracujeme na snu někoho jiného.

Jsou ve světě nějaké žijící osoby, kterými se inspiruješ? Nebo můžeš jmenovat nějaké knihy, které tě nejvíc ovlivnily.

Inspirují mě Karel Čapek, Václav Havel, František II, princezna Diana, Michael Jackson, Fredy Mercury, Jaroslav Dušek a mnozí další. Nejvíce mě ovlivnily knihy Hovory s Bohem, Čtyři Dohody nebo koncept nenásilné komunikaci od doktora Rosenberga. Z posledních knih se mi moc líbila Citová závislost od Marie-Chantal Deetjens nebo Konec prokrastinace od Petra Ludwiga.

Je něco důležitého, co jsem podle tebe ve svých otázkách opominul a co by bylo dobré zmínit? Pokud ano, máš možnost to čtenářům říct.

Užívejte si života. Buďte sami sebou. Dnešní den je jedinečná příležitost, kdy můžete být šťastní. Když máme otevřenou mysl a nasloucháme svému nitru, zažijeme v každém dnu něco úžasného. Některé zážitky překonají naše nejkrásnější představy a nejniternější touhy.

Jakubovu knihu Volba můžete získat v našem motivačním programu za 35 CP mincí, nebo ji jako člen CP zakoupit za zvýhodněnou cenu 139 Kč.