Pojem transpersonální odkazuje na fenomény překračující naši každodenní zkušenost, tedy na zkušenosti s „paranormálnem“, s přesahem sebe sama. V rámci naší kultury se směr s tímto pojmenováním etabloval nejdříve v rámci psychologie. U zrodu transpersonální psychologie stál Stanislav Grof, který byl i hostem konference, Abraham Maslow, Anthony Sutich či Roberto Assagioli. Nabízí radikálně odlišný pohled na svět, ve kterém, vědomí není epifenomén mozku, ale je považováno za na mozku nezávislé. Tento směr posléze inspiroval i umělce a vědce, a tak ve společnosti vznikl širší transpersonální proud, který své myšlenky začal považovat za nové paradigma (tedy zjednodušeně základ toho, jak se díváme na věci). Směr se však nestal mezi odborníky zvlášť populární: V současné době je transpersonální psychologie pro svá odvážná tvrzení spíše černá ovce rodiny psychologických směrů, ale přežila jako mnohovrstevný underground spojující facilitátory holotropního dýchání, (neo)šamany, některé hlubinné psychology a další.

Konference se odehrávala v krásných prostorech Národního domu na Vinohradech za přispění štědrých mecenášů a pořádalo ji několik českých společností identifikujících se s transpersonální oblastí. Už jenom tato skutečnost poukazuje na spojování a tvůrčí iniciativu, ke které v rámci ČR v současné době dochází. Součástí konference bylo v hlavním sále celkem 5 panelů (jejichž obsah rozeberu následně), ale též přidružené workshopy, filmové fórum a koncerty. Zajímavostí konference bylo, že se jí účastnili osoby k paranormálním fenomenům spíše skeptičtější, mezi které se řadil například Jiří Horáček, hlava současného výzkumu psychedelik v ČR, ale též osoby plně přesvědčené o existenci jiných realit (například mladý muž, co o sobě tvrdí, že dokáže cestovat mimo své tělo). Majakovského sál, kde se konference hlavně konala, byl zcela zaplněný!

Konferenci zahájil profesor Grof představením transpersonální psychologie. Vyzdvihl důležitost neobvyklých stavů vědomí a poukázal na to, že jeho článek navrhující zásadní revizi psychologie a psychiatrie byl v odborném časopise Československá psychiatrie publikován v rámci rubriky „Čtenáři nám píší.“ Tento fakt podtrhl jeho přesvědčení, že transpersonální psychologie, opírající se o mnohé zážitky a pozorování, je paralelním a radikálně odlišným paradigmatem, které současná věda nemůže přijmout. V rámci hostorického exkurzu zdůraznil zajímavý fakt, že ve starověkém Řecku se používal k rozšiřování vědomí tzv. kikeon, což údajně přispělo k takovému vzepětí tamější kultury. Tento nápoj údajně obsahoval látky podobné LSD, se kterým Grof sám v druhé polovině 20. století pracoval a došel díky tomu k mnoha vhledům, které mu přinesly nejen cenu nadace VIZE 97, ale také Diamantový bludný balvan. Grof se dočkal potlesku ve stoje.

Následoval panel Grofových žáků, Čechů, kteří pracují s metodou holotropního dýchání, kterou Grof se svojí ženou Christinou představili po zakázání LSD. Tato metoda umožňuje se pomocí zrychleného dýchání dostat do změněného stavu vědomí směřujícího k celistvosti (proto „holotropní“). Takový stav, dle Grofa, zahrnuje zjevování porodního traumatu, ale i sfér hlubších – archetypů, kolektivních zkušeností a dokonce minulých životů. Pro skeptiky lež, nebo možná jen odvážná generalizace, pro některé přítomné v sále nejspíš žitá zkušenost... Se svým příspěvky se postupně vystřídal Stanislav Kudrle, pracující s holotropním dýcháním v léčbě závislostí, Michal Vančura, zakladatel spolku Diabasis pomáhajícího lidem v psychospirituální krizi (spolek spolupracuje i s některými odděleními Psychiatrické nemocnice Bohnice), Milan Hrabánek, provozující v Opavě holotropní dýchání ve vodě, a Zdena Kmuníčková, též dlouholetá facilitátorka holotropních sezení, která zdůraznila důležitost blízkosti člověka k člověku, samoléčící schopnost duše a její pevnou spjatost s tělesností. Všichni vyjádřili Stanislavu Grofovi úctu a respekt.

Následoval panel věnovaný psychedelickým látkám, jejich studiu a možnému terapeutickému užití. Účastnili se ho výzkumníci z Národního ústavu duševního zdraví – lékaři Jiří Horáček, Filip Tylš, Tomáš Páleníček a psycholog Petr Winkler, dále též koordinátorka České psychedelické společnosti, psycholožka Rita Kočárová. Přednášky účastníků z NÚDZu byly velice obsáhlé, vědecky fundované, některé velmi teoreticky náročné, především přednáška Horáčka popisující fungování mozku během užití psilocybinu. Zajímavým objevem v tomto případě je fakt, že psilocybin zvyšuje činnost nikoliv sítí zabývajících se klidným rozjímáním, ale naopak těch exekutivních, obracejících se navenek. Tato látka jakoby potlačila naučené vzorce vnímání ve prospěch nových zkušeností. Též potvrdili podobnost intoxikace psilocybinem dějům během psychózy. Významným poselstvím byla informace o kontinuitě práce s psychadeliky a rozbor fenomenologie zážitků intoxikace, ve které dominuje zážitek rozpadu ega vedoucí k opětovné celistvosti podobně jako u dávných šamanů. Rita Kočárová pak seznámila plénum se svou zkušeností v rámci Peruánského centra podávajícího ayahuasku – podtrhla užitečnost propojení psychoterapie s psychedelickým procesem v léčbě závislostí.

Ranní nedělní panel byl věnovaný integrálnímu myšlení. Kouč a předseda české odnože Budapešťského klubu Igor Štverka představil integrální matice a spirály inspirované Donem Beckem, které je možné užít při koučinku a práci na sobě. Též plénum v krátkosti seznámil s integrálním modelem AQUAL významného filosofa Kena Wilbera. Tento model překvapil svojí komplexností. Příspěvek Petra Lysého se následně věnoval archetypové kosmologii, která chápe vesmír jako živoucí celek ztělesňující archetypické vzorce prostřednictvím mechanismu synchronicity, který popsal Carl Gustav Jung. To nám dovoluje nově uchopit astrologii. Na přednášce Vladimíra Lobotky jsem bohužel nebyl – odskočil jsem si na povídání Ondřeje Bahníka o Grofově transpersonálním tréninku.

Grofův trénink facilitátorů holotropního dýchání (Grof Transpersonal Training) nemá příliš složitý systém: podmínkou je absolvování 7 modulů obsahujících holotropní dýchání, trvajících 5 až 6 dnů (konajících se různě po světě včetně ČR), dále 10 víkendových workshopů skupinového holotropního dýchání, 10 hodin individuálních konzultací a určité množství práce pod supervizí. Padla zajímavá informace, že jeden modul může účastníka přijít i na v přepočtu 35 tisíc Kč, celkem člověk za moduly zaplatí zhruba 200 tisíc Kč. Setkání se konají na „silových místech“ a v kvalitních hotelech, dle Bahníka je to z důvodu prohloubení efektu dýchání.

Vraťme se ale k hlavním panelům. Další z nich vedla kulturoložka Kamila Němečková, která představila nenáboženskou spiritualitu, téma panelu, jako živou alternativu k rigidním náboženským strukturám. Poukázala na potřebu spojení dvou pohledů na svět – pojmového a intuitivního poznání. Též reflektovala posun od materialistického newtonovsko-karteziánského paradigmatu k paradigmatu duchovnímu, založenému na evoluci, holismu a otevřené budoucnosti. Podle Němečkové žijeme v době nové renezance, kdy se toto paradigma utváří. Dalším řečníkem byl geolog Václav Cílek, podle kterého ale spiritualita nejde smíchat s vědou – jako kdyby se proti tomu spiritualita bránila. Nenáboženskou spiritualitu (zde poněkud rebelantsky) vnímá jako útěk před božími nároky. Mluvil též o krajině, která nás inspiruje, přetváří a posouvá. No, však se zeptejte sami sebe, kam vás to podle fotky či vyprávění táhne. Další mluvčí, docent Ivan Štampach reflektoval obrat k subjektu v religionistice – ukázal, že nyní religionistika nepopisuje jen z vnějšku, ale že je otevřená chápání spirituality zevnitř. Následoval příspěvek mecenáše akce a spolumajitele galerie DOX Václava Dejčmara, reflektoval především aktuální pokrok v umělé inteligenci, problém teorie vzniku vědomí, poukázal též na důležitost víry, ale zároveň ověřování tvrzení (sám financuje i Paranormální výzvu klubu skeptiků, co udělují Bludné balvany!). Zamyslel se nad propojením mozků v rámci vyšší sítě, což by vysvětlovalo paranormální jevy. Poslední příspěvek tohoto panelu patřil ekonomovi Tomáši Sedláčkovi, který zdůraznil, že ekonomii se podařilo světu vnutit představu, že je neideologická, že reflektuje realitu jaká je (což je snem každé ideologie). Z ekonomie podle něj nelze sebrat ducha, tedy lidská rozhodnutí, a proto bychom se měli rozhodnout, jakým směrem budeme ekonomii/ekonomiku vést. Není bez zajímavosti, že během tohoto panelu několikrát zazněl vděk českému nekonvenčnímu biologovi a filosofovi Zdeňku Neubauerovi.

Následoval panel poslední, věnovaný šamanismu. Karel Fuller, pořadatel konference se vymezil vůči teoretizaci akademiků a představil konkrétní obsah šamanských technik a své zkušenosti s nimi. Zmínil například ceremonii potní chýše, hledání vize nebo tanec slunce. Představil základní „silové rostliny“ a jejich účinky. Český následovník šamanských tradic Zdeněk Ordelt pak zdůraznil nutnost vracet se k našim vlastním duchovním kořenům. Jakoby lajtmotivem jeho příspěvku byla i láska k přírodě a potřeba ji chránit, která se posiluje spolu se šamanistickými zážitky. Ordelt představil též užitečnost tradičních přechodových rituálů řídících se podle přirozených cyklů země. Další řečník, Miroslav Horák pak představil užívání ayahuascy v Peru a výzkum jejího nelegálního užívání v ČR. Následně mluvil dokumentarista Viliam Politkovič o důležitosti zkušenosti smrti pro šamanismus, kdy šaman používá zážitek smrti jako mocný transformační lék, což dokumentoval pár výpověďmi ze svých dokumentů. Závěr konference se pak nesl v duchu tance univerzálního míru řízeného Ludmilou Chrásťanskou z Centra v Nesměni.

Transpersonální konference prezentovala bohatou směs různých alternativních názorů a pohledů na svět. Některé byly před rozumem více obhajitelné, jiné byly spíše vírou. V rámci konference zazněly jak příspěvky od vědců, jdoucích na spiritualitu spíše skrz rigorózní výzkumy, tak příspěvky „léčitelů“ vnímajících celou problematiku spíše přes intuici. Tleskalo se přitom oběma skupinám. Připomnělo mi to výzvu psychologa Abrahama Maslowa po tom, aby vědecké konference nebyly tak strnulé, obsahovaly život v jeho dynamice. Něco takového na jiné konferenci opravdu nenajdete: Nebyly prezentovány jen informace, ale také smysl jdoucí za nimi – obrovská touha zachránit život na naší planetě před důsledky nezdravých postojů západní civilizace. Nezbývá než doufat, že rozumové poznání spolu s poznáním prožitkovým půjdou ruku v ruce dál – a to nejen při tak zvláštní příležitosti, jako byla tato konference.