Vzpomínka na Mistra Jana Husa
Autor: Jitka Černochová (jitka.cernochovacesta-poznani.cz) Datum: 6.7.2015 12:30
Dny 5. a 6. července nejsou jen státními svátky, kdy máme volno, ale připomínáme si důležité mezníky v naší historii. Zatímco 5. července slavíme příchod slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, 6. července vzpomínáme na upálení Mistra Jana Husa. Ve druhém případě je tomu dnes 600 let od této události.

Za vlády Karla IV. se českým zemím velmi dařilo. Prožívaly rozkvět hned v několika oblastech. Avšak s nástupem Václava IV. na trůn roku 1378 se začínaly rozpory ve společnosti vyostřovat. České země postihl mor nevídané síly. Panovník nebyl tak silným a úspěšným vládcem jako jeho otec a problémy postihly také církev. Vztahy moci církevní a světské získávaly rány, které se jen prohlubovaly.

Město Kostnice

Církev v této době držela velké majetky, ale co byl na začátku 15. století velký problém, to byla vláda tří papežů najednou. Jeden z nich byl Řehoř XII., který seděl v Římě, Benedikt XIII. z Avignonu a jako poslední byl zvolen koncilem v Pise papež Alexander V. To se muselo projevit na dalším postupu církve. Jakmile toto schizma nastalo, bylo těžké vydávat jednotná prohlášení a udržet stav.

Již před Husem někteří teologové a kazatelé poukazovali na úpadek církve, kterého si byl vědom také Karel IV. Právě ten povolal německého kněze Konráda Waldhausera, který zahájil v českých zemích reformní hnutí. Ale kázal německy a latinsky, a tak jeho činnost byla omezena na úzký okruh posluchačů. Dalším z předchůdců byl Jan Milíč z Kroměříže, který se snažil o reformu shora, či Tomáš Štítný ze Štítného.

Na tomto místě byl upálen M.J.H.Jan Hus se narodil kolem roku 1371 v jižních Čechách. Pocházel z chudé rodiny, přesto se vlastní pílí vypracoval až na univerzitu. Později působil jako kazatel, psal spisy. Obracel se nejen k prostému lidu, ke kterému kázal česky, ale také k učencům, pro něž psal texty a kázání latinsky. I když znal práci svých předchůdců, zaujala ho četba anglického teologa Johna Wycliffa. Ve svých dílech Wycliff žádal o návrat církve k duchovním otázkám, ale také k tomu, aby se církev zbavila svých majetků, což bylo nemyslitelné. Hus se stává nejen kazatelem v Betlémské kapli, ale také rektorem pražské univerzity. Na jeho kázání chodilo velké množství lidí. Na stěny Betlémské kaple dokonce Hus nechal napsat původní latinskou a kratší verzi Postily, což je soubor kázání, které sepsal. V roce 1409 byl Václavem IV. vydán Kutnohorský dekret, který změnil poměr hlasů na univerzitě, a to na tři hlasy české proti jednomu německému. V zahraničí se tak pomalu začalo mluvit o kacířských Čechách. Nakonec po kritice prodávání odpustků církví byl vyvolán střet mezi Husovými stoupenci a Němci a došlo k napadení v Betlémské kapli. Důsledkem toho bylo vydání zákazu českých kázání, nad Prahou byl vynesen interdikt (zákaz vykonávání bohoslužeb v češtině) a na Jana Husa byla uvalena klatba. Hus odešel kázat na venkov. Nejprve na Kozí Hrádek u Tábora, později na hradě Krakovec u Rakovníka. Po dvou letech mimo Prahu se rozhodl předstoupit před církevní sněm v Kostnici, kde chtěl, aby došlo k teologické diskuzi nad některými tématy. Na svou ochranu dostal od krále Zikmunda glejt, který však později nepomohl. S družinou asi 30 lidí dojel na koncil do jihoněmecké Kostnice, kde se připravoval na svůj výstup. Během pár dní pobytu se však rozneslo, že by Hus mohl utéct, a tak byl zatčen a z vězení se již nedostal. O něco později zjistil, že se jedná o církevní soud, na kterém má odvolat své učení. Husovi byl předložen seznam jeho kázání – některé vytržené z kontextu, jiné jím nikdy nevyřčené, ale Jan Hus neodvolal své učení.

Hus ve vězení

6. července 1415 byl nakonec odsvěcen a upálen pro své učení. Jeho popel rozprášili do Rýna. Husova smrt sjednotila český národ v odporu proti církvi i proti císaři Zikmundovi. Mezi pokračovatele Mistra Jana Husa patřil například Jeroným Pražský, který byl o rok později upálen na stejné hranici. Dalším byl například Jakoubek se Stříbra (Husův nástupce v Betlémské kapli) či Vavřinec z Březové.

Dnes si Mistra Jana Husa připomínáme nejen z důvodu, že je to 600 let od jeho upálení, ale také pro to, že se skoro na jeho učení a odvahu zapomíná. Je však důležité vidět věci v širokém kontextu, který však není možný sepsat do těchto pár řádků. Mistr Jan Hus a mnohé další důležité historické osobnosti si připomínáme zejména v době, kdy je národ utlačován nebo nastávají horší časy. Stále je třeba se obracet k jejich hrdinství a přesvědčení. Ale nesmíme věci vidět jen černobíle. Také okolo Mistra Jana Husa si stále pokládáme mnoho otázek, na které není zcela jednoznačná odpověď. Ale nesmíme se vzdát…

hodnocení článku: 90%
Hodnotit články mohou pouze přihlášení členové SMS.
Jitka Černochová
jitka.cernochovacesta-poznani.cz

Místopředsedkyně Cesty poznání, z. s. a šéfredaktorka Článků

Zajímá se o duchovní a osobnostní rozvoj, filosofii, religionistiku, miluje literaturu, cestování, fotografování a poznávání nového.

Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít. /William Shakespeare/

Diskuze ke článku

Jméno:
Email:
Text:
Jsi robot?

Příspěvky

Miroslav Šubrt (mirek.subrtemail.cz) říká:6.7.2015. 14:32
Myslím si, že je důležité si připomínat takové osoby, jako byl Mistr Jan Hus, a to proto, že si stál za svým názorem, přestože věděl, že ho to bude stát život. Vždyť co máme víc než to? V jeho životě se skloubí individuální statečnost, ale i služba celku. Dnes se řeší stále jen individualita, ale služba celku je také nezbytná pro dobro lidí (a vůbec celé planety).
Rád bych se o Husovi dozvěděl více informací, například přečetl některá jeho kázání. Zajímalo by mě, jestli jsou k sehnání?


Šachar ben Avraham (elis.msemail.cz) říká:6.7.2015. 15:39
Moc pěkný článek. :-)
Ještě by stálo za to připomenout Husův přínos češtině, tedy jeho ortografickou reformu - zrušení "sprzezek" a zavedení diakritiky (reforma se ujala velmi pozvolna).


Jitka Čepeláková (j-cepelakovaseznam.cz) říká:6.7.2015. 20:14
Určitě k sehnání jsou, i když některá těžce :)

A samozřejmě Husův přínos do českého jazyka se nesmí zapomínat. Jsem ráda, že si někdo vzpomněl :)