Dlouhý, Široký a Bystrozraký aneb Sbalení zakleté princezny
Autor: Jan Černoch (jan.cernochcesta-poznani.cz) Datum: 9.3.2015 00:29
Zajímavá interpretace pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký Karla Jaromíra Erbena. Jak princ sbalil princeznu? V článku vám přineseme hned několik zajímavých symbolických výkladů, paralelu se současnou situaci apod. Přečtěte si první část, ve které je princezna objevena!

Úvod

Pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký mě zaujala před několika lety. Nepamatuji si, že by mě nějak ovlivnila v dětství. Dokud jsem ji později nečetl v Erbenově podání, splývala mi s jinými pohádkami. Neexistuje žádné její aktuální české zpracování1.  Důvod, proč se k ní po letech vracím, je dvojí. Zaprvé je pro mě otázkou, jak chápat postavy Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. Zadruhé je pro mou osobní zkušenost klíčový motiv zakleté princezny. Srovnávací interpretace by ukázala, že v různých pohádkách najdeme různé typy zakletých princezen. Tyto typy je třeba pečlivě rozlišovat, má-li být pohádka moudrým vodítkem pro svůdce. V tomto textu se pokusím vysvětlit motivy, které se v této pohádce objevují, nabídnout paralely ze současného života a pro zajímavost zmínit některé překvapivé literární asociace, ke kterým může pohádka odkazovat. Jde mi o její oživení a promyšlení. Vycházím z jejího malého vydání, které je plné obrázků2.

K jakékoli pohádce lze přistupovat různými způsoby. Nakolik ji budeme chápat jako svého druhu návod, má morální a praktický význam. Kromě toho má pohádka také psychologický význam, který spočívá v tom, že se snažíme přeložit pohádkové obrazy do psychologických, ne-li psychiatrických stavů člověka. Mám za to, že je možná také třetí cesta. Chápat pohádku kosmologicky, tedy jako výpověď o tom, jakou povahu má svět. Toto trojí rozlišení má ovšem pouze pracovní význam, protože z kosmologického chápání pohádky také vyplývá, jaká morálka a praxe je ve světě pohádky možná. Stejně tak psychologické interpretaci nelze podsouvat, že nutně ignoruje kosmologický význam lidského života, tedy to, jak člověka ovlivňuje svět a jak svět ovlivňuje člověka. Následující interpretace bude provedena v duchu kosmologického pojetí s důrazem na praktické důsledky. O psychologickou interpretaci v užším slova smyslu se zde nesnažím3.

Objevení princezny

Pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozrakýtři hlavní fáze: objevení princezny, cesta za princeznou a sbalení princezny. To znamená, že klíčová je zde dvojice prince a princezny, Erbenovou terminologií „králevice“ a „panny“/“královny“. Pohádka začíná tím, že starý král králevice vyzývá, aby se oženil, ačkoli králevic žádnou nevěstu nezná. Proto mu dá král klíč od komnaty ve věži, kde si má vybrat. To, že nesledujeme psychologický výklad králova Objevení princeznya králevicova chování, má tu výhodu, že nejsme nuceni respektovat jejich oddělenost. Může se jednat prostě o dvě stránky téhož prince, jehož svět je utvářen tím, že na jednu stranu ví, že už je nejvyšší čas hledat princeznu, ale na druhou stranu žádnou nezná, takže ani nemá z čeho vybírat. Zlatý klíč vede do vysoko položené komnaty: „Jakživ tam nahoře ještě nebyl a také nikdy neslyšel, co by tam bylo. Když přišel nahoru až k poslednímu patru, viděl ve stropě malé železné dveře jako poklop, byly zamčeny; ty otevřel tím zlatým klíčem, zvedl je a vstoupil nad ně nahoru. Tu byla veliká okrouhlá síň, strop modrý jako nebe v jasné noci, stříbrné hvězdy třpytily se na něm; podlaha zelený hedvábný koberec a kolem ve zdi dvanácte vysokých oken ve zlatých rámcích. A v každém okně na skle křišťálovém byla panna duhovými barvami vyobrazena, s královskou korunou na hlavě, v každém okně jiná a v jiném obleku, ale jedna krásnější než druhá, div že králevic na nich oči nenechal.“ Výklad je nasnadě. Jedná se o výstup či transcendenci, která vede k za-svěcení, tedy nabytí vědění o světě jako celku. Vysoká poloha komnaty a kontrast zelené podlahy a nebeského stropu tuto transcendenci ke kosmologickému poznání ještě podtrhují. Králevic najednou poznává ženskou dimenzi světa, byť jenom vizuální. Ta je navíc rozrůzněná do dvanácti různých aspektů, což nápadně připomíná běh roku s dvanácti měsíci a dvanácti znameními zvěrokruhu. Tato typologie žen je zde podána bez alternativy a bez výkladu. O to větší máme důvod považovat ji za náhled o povaze světa. V současné době by takové zasvěcení mohl zprostředkovat nějaký obrázkový časopis nebo webová stránka. Nelze ale vyloučit ani kolektiv spolužaček ve třídě, pokud vůči nim potenciální princ stojí v podobném vizuálním odstupu jako zde králevic.

Tím se dostáváme k samotnému objevení princezny. Jakkoli jsou panny pouze vizuální, chovají se dokonce jako hologramy: „A když tak na ně s podivením hleděl, nevěda, kterou si vyvolit, počaly se ty panny pohybovat jako živé, ohlížely se po něm, usmívaly se a jen promluvit.“ Králevice ovšem povrchní hologramy neuspokojují, láká ho skrytost, netransparentnost, tajemství a hloubka: „Tu zpozoroval králevic, že jedno z těch dvanácti oken bylo zastřeno bílou oponou: odhrnul tu oponu, aby viděl, co pod ní. A tu byla panna v bílém oděvu, stříbrným pasem opásaná, s perlovou korunou na hlavě; byla ze všech nejkrásnější, ale smutná a bledá, jako by byla vstala z hrobu.“ Zarážející situace. Králevic, který nezná žádnou nevěstu, si ze vší ženské nádhery vybere tu nejtajemnější. Úplný opak fascinace pornografií: „Králevic dlouho před tím obrazem stál jako u vyjevení; a co tak na něj hleděl, srdce ho rozbolelo, i řekl: „Tuto chci mít a žádnou jinou!“ A jak to slovo pověděl, sklopila ta panna hlavu, začervenala se jako růže a v tom okamžení všechny ty obrazy zmizely.“4 Zde tedy vidíme, jak přechází kosmologické poznání v zamilovanost. Nelze si vybrat více jak jednu ženu, i když králevic ví, že jich více je. Zamilovanost se projevuje dvojí závislostí na světě. Jednak potřebuje, aby jí svět předestřel různé možnosti, jednak se potřebuje oddat pouze jediné z nich.

Zlý černokněžník

Králevic se potom vrací ke svému otci králi, který z jeho volby není zrovna nadšený: „Zles učinil, synu můj, žes odkryl, co bylo zastřeno, a v nebezpečenství veliké pro to slovo jsi se vydal. Tato panna je v moci zlého černokněžníka, v železném zámku zajata; kdokoli se pokusil, aby ji odtud vysvobodil, nikdo se ještě nevrátil. Ale co se stalo, odestati se nemůže; dané slovo je zákon. Jdi, pokus se o štěstí své a zdráv se mi domů zase vrať!“ Na první pohled je nápadná neodvolatelná závaznost, která doprovází princovo rozhodnutí. Kvůli němu má princ podstoupit nebezpečí a vykonat cestu tam a zase zpátky. Žádné přemlouvání ve stylu „To bys neměl dělat!“. Překvapující může být to, že má starý král přesné informace o tajemné princezně. Říká synovi, v čem je problém, kde ji najde a jaká je pravděpodobnost na úspěch. Zlý černokněžník a železný zámek pravděpodobně neodkazují k metalové subkultuře, ale k nějaké pevné překážce, která princeznu omezuje. Zatím vidíme, že je tato překážka dvojí: zlý černokněžník a železný zámek. Podobně jako v případě prince však nejsme ani v případě princezny povinni striktně oddělovat černokněžníka, železný zámek a pannu. Mohou to být tři různé aspekty jediné princezny. Proč už tolik předchozích princů selhalo, nevíme.

V pokračování článku se budeme zabývat cestou za princeznou.


1) Existují dvě filmové adaptace, a to v režii Miroslava Cikána z roku 1942 (http://www.csfd.cz/film/222508-dlouhy-siroky-a-bystrozraky/) a ve slovenské adaptaci v režii Ivana Petrovického z roku 1994 (http://www.csfd.cz/film/197241-dlhy-siroky-bystrozraky/). Ani jednu bohužel neznám.

2) Karel Jaromír Erben: Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Nakladatelství Svoboda-Libertas. 1993. Praha. (Ilustroval Miloslav Disman.) Čísla stránek nebudu uvádět, protože nejsou uvedena a sám budu postupovat chronologicky.

3) Chci tím říci jen to, že nebudu tvrdit, že je černokněžník superegem princezny apod.

4) Celá tato situace mi neodbytně připomíná začátek knihy Utrpení knížete Sternenhocha od Ladislava Klímy. Nabízím ke srovnání: „Poprvé uzřel jsem Helgu na jistém plese; mně bylo 33, jí 17 let. První můj dojem byl, že je to děvče přímo ošklivé. Vyčouhlá postava, tenká, že jsi se jí lekl; tvář hanebně bledá, skoro bílá, prahubená; židovský nos, všechny tahy, ač jinak ne nejhorší, tak nějak zvadlé, ospalé, uspávající; vypadala jako mrtvola, mechanismem nějakým pohybovaná, - a stejně jako tvář, byly i její pohyby strašně líné a chcípavé. Oči měla pořád sklopené jako pětileté nejstydlivější děvčátko. Ještě nejlepší na ní byly mohutné, jako saze černé vlasy…Bylo mně direktně špatně, když jsem se ponejprv pohledem o ni otřel; a když mi hrabě M., diletující v malířství, řekl: „Ta slečna má nanejvýš interesantní, klasicky krásnou tvář,“ - nemohl jsem se zdržet chechtotu. Vůbec nevím, jak to, že všichni tihle výtvarníci a lidé „vybroušeného vkusu“ žádný vkus nemají, - patrně jej brousili tak dlouho, až z něho nic nezbylo; co se mně líbí, jim se zrovna nelíbí, a co se mně nelíbí, jim jako naschvál se líbí. Tak třeba já nevyměnil bych tvář žádné buclaté Berlíňačky za hlavy všech řeckých kamenných bohyň, a skoro každý voják od infanterie je pro mne hezčí, než takový nosatý, podivný Schiller a Goethe, o jejichž kráse a ušlechtilosti se tolik žvaní. Ale přesto, věříte? Musil jsem se pořád a pořád po ní dívat…A když jednou, tančíc těsně vedle mne, pozdvihla náhodou zraky, na mě přitom ani nehledíc, jako by do mne vpálila plný elektrický náboj…A od toho dne musil jsem na ni dost myslit.“ (Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha. Maťa. Praha. 2004. str. 8)
hodnocení článku: 95%
Hodnotit články mohou pouze přihlášení členové SMS.
Jan Černoch
jan.cernochcesta-poznani.cz

Místopředseda Cesty poznání, z. s.

Z vesnice Hrádek u Ústí nad Orlicí. Účastník neformálního společenství Seminář starých textů. Filosof (od "sofia"/moudrost, nikoli "zofos"/temnota), formálně magistr filosofie na FF UK. Vykazuje sklony k poesii (od "poiésis"/tvoření) a jiné literární činnosti. Záliba v mezioborových aktivitách. V současnosti pracuje jako správce technické dokumentace ve firmě Linet, s.r.o. a je administrátorem e-shopu www.planeta-psu.cz.

Diskuze ke článku

Jméno:
Email:
Text:
Jsi robot?

Příspěvky

Miroslav Šubrt (mirek.subrtcesta-poznani.cz) říká:2.4.2015. 12:11
Mám potřebu dodat, že není nutné dělat tak ostrou hranici mezi výkladem psychologickým a kosmologickým. Píšeš, že kralevic a král mohou být dva aspekty téže osoby, a to by dovolil i psychologický výklad. Vždycky záleží na zvolené psychologické perspektivě.
V této souvislosti bych ti doporučil knížky Heinze Petera Röhra, který se výkladem v psychologických souvislostech zabývá.
Dále mám potřebu dodat, že výklad pohádek může fungovat velice podobně jako výklad snů. Lidé mnohdy dokážou svou přirozenou tvořivostí a intuicí vystihnout možné významy postav, když jim řekneš, ať na ne předkládají svoje nápady.


Jan Černoch (trichoklesgmail.com) říká:2.4.2015. 18:04
Díky za reakci. Souhlasím, a proto jsem tam napsal, že je to rozlišení pracovní. Ta výhrada mě napadla, už když jsem to poprvé představoval Jitce. Bylo by zajímavé, kdybys mi poradil, které psychologie tedy kosmologické nejsou. Co já vím, je ne-kosmologická psychologie fackovacím panákem fenomenologie, a to zcela klíčovým fackovacím panákem, vůči němuž se Husserlova fenomenologie vymezuje hned na začátku. Ne-kosmologická psychologie by nějak musela vést k uzavření vědomí do sebe, k solipsismu a k přehnané subjektivaci našeho poznání. To je ale obecně řečeno poměrně vágní, byť filosoficky zásadní. Já znám třeba jméno Eugene Minkowski, který má knihu Vstříc kosmologii. To je ovšem střiženo bergsonovsky a bergsonovská kosmologie subjektivizuje ve svém raném období čas, jak se můžeš dočíst v knize Život rozumění od Pavla Kouby :D