Vzdělání za všechny prachy
Autor: Jitka Černochová (jitka.cernochovacesta-poznani.cz) Datum: 5.3.2015 10:00
Někdy máme pocit, že horší to již být nemůže. Ale může… Pokud jste měli představy, že po revoluci se úroveň našeho vzdělání zvedne, případně se budeme inspirovat úspěšnými severními státy v oblasti vzdělávání a právy dítěte, zmýlili jste se. V současné době jsme se umístili na čtvrté příčce gramotnosti. Ale počítejte to odzadu. Jaké to má dopady a lze se z tohoto bludného kruhu vymotat?

Chodíme do školy, abychom se něčemu naučili. V současné době je povinná školní docházka devět let na základní škole. Po dokončení tohoto vzdělávacího procesu se může žák rozhodnout, zda půjde do učení, na odbornou školu či gymnázium. Avšak může se také rozhodnout zcela tento proces opustit a jít rovnou do práce.

Zde však začíná ta pravá zábava s výsledky vzdělávání. Existuje mezinárodní měření PISA, které měří výši vzdělání daného státu. Jedná se o velmi důležité měření, protože ukazuje gramotnost žáků, kteří opouští základní školy. Aby žák byl označen za gramotného a tzv. schopného pro život, je nutné, aby dosáhl Levelu 2 na základě vyhodnocení testu. Nejprve příklad ze zahraničí: ve Velké Británii mají učitelé za úkol připravit žáky tak, aby tohoto levelu dosáhli všichni. Pokud se tak nestane, učitel to vnímá jako osobní neúspěch, protože žákovi nepomohl zařadit se do společnosti tak, aby jí byl prospěšný. Pro představu pokud dosáhnete Levelu 1, můžete pracovat například jako tahač nákupních vozíků (tedy děláte práci, na kterou není potřeba žádné kvalifikace). A nyní my - v České republice Levelu 2 nedosáhne 14,7% žáků. Že byste to nečekali? No, upřímně, já taky ne. Opravdu se jedná o katastrofální číslo. Pokud bychom se ho snažili snížit, ušetřilo by to mnoho peněz ze státního rozpočtu, protože vzdělaný a pracující člověk přináší do státní kasy peníze. Logické, ne?

Ale všechno závisí na systému, který tvoříme my sami. Jistě znáte přísloví: Co není zakázáno, je dovoleno. Když mohou jiní, mohu také. Domnívám se, že v tomto ohledu jsme opravdu jedineční, protože dokážeme objevit skulinu snad všude a náležitě toho využijeme. Ale co je to za systém? Samozřejmě nemůžeme chtít, abychom se během pár let dostali na úroveň severských států, které mají skvěle vyvinutý inkluzivní systém pro podporu vzdělávání, vědy a výzkumu a propracovaný systém ochrany a práv dítěte. Avšak pokud je takové vzdělání, je takový i systém, a proto se na jejich úroveň nemůžeme dostat.

Systém je tvořen zákony, které přijali lidé. Pokud si lidé nesáhnou do svědomí a nepokusí se něco změnit, nikdy se ve státě nebudeme mít lépe. Měl by se vytvořit větší tlak na politiky, aby vzdělání nebylo vnímané jako něco, co je absolutně zbytečné a na obtíž. Proč jsou učitelé jako státní profesionálové s vysokoškolským titulem tak podhodnoceni? Učitel, který je jednou nohou ve vězení, dělá svou práci z lásky k dětem, aby pak ještě poslouchal, proč dal Pepíčkovi 5, když měl test stejný jako Maruška, proč mu zabavil učitel telefon v hodině, když vlastně nevyrušoval… A je toho daleko víc.

Učitelství není snadná věc

Dostatečně jsme se nenaučili podporovat to, co je fungující, případně tyto prvky inovovat. Je krásné, že se pokoušíme o znovuzavedení některých procesů od začátku, ale to jsou kroky zpět, protože mezitím doba opět pokročila. Měli bychom se zaměřit na proces vzdělávání jako takový. Zavedením procesů kooperace, inovace, přístupu k věcem novým pohledem je něco, co je větší budoucností než soutěživost a vyniknutí jednoho nad druhým. Protože jeden vidí pouze několik přístupů (ne-li jen jeden), ale větší množství lidí vidí daleko víc možností.

I školy samotné jsou vnímány velmi negativně. Některá gymnázia si stále udržela svou dobrou pověst, avšak mnoho odborných učilišť je znevažováno či dokonce samotná maturita nemá takovou hodnotu, jakou by měla mít.

Učiliště jsou i dnes chápána jako něco podřadného, i když se zde učí důležitým profesím – elektrikář, automechanik, opravář, kuchař, cukrářka, švadlena, kadeřnice, pekař… Například bych ráda něco oslavila a chtěla si jít sednout do restaurace, ale pokud mi přinesou jídlo, které nebude dobré, buď odejdu rozčilená, nebo budu žádat kompenzaci. Kuchař v kuchyni za nic nestál! Jiný příklad – jdu si do pekařství koupit housky, ale bude z nich divná placka, která se houskám nepodobá, a proto si ani tento výrobek nebudu chtít koupit. Je dobré si uvědomit, že být vyučen je dnes velmi cenné, a to zejména v případě, že svou práci odvádíte dobře a kvalitně.

Dalším typem škol jsou odborně zaměřené střední školy, které své obory mají zakončené maturitou. Nemáte však pocit, že maturita dnes nic neznamená? Podle mého názoru se tak stalo z toho důvodu, že maturita začala být vnímána jako základ pro výkon povolání. Je důležité, aby automechanik měl maturitu, pokud nebude rozumět autům? Je důležité, aby kadeřnice měla maturitu, když nebude umět pracovat s vlasy? Na to si zkuste odpovědět sami.

A nyní se dostáváme k tomu vyššímu druhu vzdělávání – vysokoškolskému. Když studujete v České republice vysokou školu, vůbec nemáte jisté, že po škole získáte práci, pokud nebudete pracovat již při studiu (a i tak si nemůžete být jistí). Zde velmi často narážíme na problém, že některé obory jsou otevírány pouze v prezenční (denní) formě studia, a pokud vám vyjde rozvrh tak, že nestíháte současně při studiu chodit do práce, i když se jedná o práci v oboru, nikoho to vlastně nezajímá. Častá odpověď zní: Seřaďte si priority. Nedostanete žádnou podporu, abyste měli lepší start do života. Máte tedy možnost chodit na brigády, jednorázově si přivydělat, nebo zkusit odjet do zahraničí, kde naberete zkušenosti možná i tu praxi. Bakalář v mnoha případech nic neznamená, protože se jedná jen o mezistupeň k dalšímu titulu.

Je proto velmi důležité se oprostit od teorie a přejít k praxi. České hlavy jsou velmi chytré, ale bohužel na vědu je ze státního rozpočtu přispíváno minimálně. A co si budeme povídat, ve školství sice vidíme nové projektory a lavice, ale jde zejména o kvalitu, ne kvantitu.

Podle mého názoru je i důležité si uvědomit, že vzdělaní lidé přinášejí ovoce (peníze). Mohou se tak zlepšit podmínky pro život a s nimi i životní úroveň, získáme prestiž. Ale pokud budeme systém stále zneužívat a čerpat z něj, dokud ho zcela nevycucneme do dna, pak už nebude síla k tomu, abychom se navrátili zpět. Možná i to je jednou z charakteristik moderní společnosti – nezájem o život ve společnosti, nezájem o své okolí, uzavřenost do sebe a přínos pro sebe samého, zájem o jediného člověka – mě.

 

Foto: deviantart.com/NintendoChick109, BryPhotography

hodnocení článku: 95%
Hodnotit články mohou pouze přihlášení členové SMS.
Jitka Černochová
jitka.cernochovacesta-poznani.cz

Místopředsedkyně Cesty poznání, z. s. a šéfredaktorka Článků

Zajímá se o duchovní a osobnostní rozvoj, filosofii, religionistiku, miluje literaturu, cestování, fotografování a poznávání nového.

Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít. /William Shakespeare/

Diskuze ke článku

Jméno:
Email:
Text:
Jsi robot?

Příspěvky

Dosud nebyl vložen žádný příspěvek.