Detail veřejně publikovaného výkladu

Skupina: Knihomolové

Cesta světla J. A. Komenského

13. 9. 2012

Spis Cesta světla Jana Amose Komenského pojednává o tématu, jež může být chápáno jednak jako součást teologického učení, nebo, s určitým nadhledem, i jako otázka velmi univerzální, týkající se veškerých aspektů života tehdejšího jednotlivce i společnosti. Vzdělání, učení sebe i ostatních je zde předkládáno jako cesta ke světlu, v duchovním pojetí možná osvícení – neustálému zlepšování života lidí i společností, jehož jedním vedlejším výsledkem může být i vymizení vojenských konfliktů ve světě.

Svou formou velmi hutný text působí jako učené pojednání založené na dlouhém vnitřním i vnějším výzkumu. Že se jedná o velmi promyšlené dílo podporuje i fakt, že originál byl napsán v latině, jazyce tehdejších učenců a vědy vůbec, a vydáno bylo až dlouho po svém napsání. Do českého jazyka bylo přeloženo poprvé roku 1920. Překlad z roku 1961, s nímž jsem pracoval, je psán poměrně složitým jazykem, což klade vyšší nároky na čtenářovu pozornost.

Má práce si neklade za cíl zhodnotit teologický spis, ale dílo obracející se ke každému člověku i každému národu – možná i v naší době.

Charakteristika díla

Cestu světla vydal Jan Amos Komenský v roce 1668 v Amsterodamu, nicméně napsána byla o 26 let dříve, tedy v roce 1642, v Londýně. Do Anglie zavítal Komenský na základě pozvání některých členů parlamentu v roce 1641.

Důvody, proč autor přistoupil k vydání Cesty světla po tak dlouhé době, jsou soustředěny v Komenského předmluvě k prvnímu vydání, jež odkazuje na autorův pobyt v Londýně na počátku 40. let 16. století, tedy na dobu vzniku Cesty světla. Kniha je věnována Královské společnosti v Londýně.

Komenský nejprve vyčísluje hlavní myšlenky svého učení a v krátkosti je charakterizuje. Poté se obrací k členům Královské londýnské společnosti, vyjadřuje jim svou podporu v jejich činnosti, avšak zároveň je nabádá k tomu, aby své pole působnosti rozšiřovali a nezabývali se pouze poznáváním světa je obklopujícího, nýbrž i zkoumáním vyšším, zkoumáním nehmotného, boží moudrosti, což by urychlovalo právě šíření světla. Tuto myšlenku rozvíjí dále ve svém spise, kde se obrací již ke všem lidem a zdůrazňuje důležitost úlohy vzdělání a šíření učení, skrz něž se lidé mohou ke světlu přiblížit.

Vzdělání a jeho vztah jako prostředek ke světlu naplňuje celou knihu, která je navíc hojně prokládána citáty z Bible (celý spis je uvozen třemi biblickými citáty týkajícími se právě světla) i citáty antických myslitelů, kterými Komenský podporuje svá tvrzení.

Cesta světla: cesta ke světlu

Název díla nám o obsahu a úmyslech Komenského sám o sobě mnohé napoví. Světlo chápeme jako něco dobrého, něco, co zahání tmu, odhaluje skryté, schované či nenápadné. Díky světlu, i kdyby vnitřnímu, dokážeme identifikovat krásu a dobro. Cesta nám ukazuje způsob, metodu, tedy nejen to, že světlo je třeba hledat a snažit se k němu doputovat, ale i to, že světlo je v pohybu, a tudíž i člověk pátrající po světle musí být v pohybu, musí být aktivním činitelem při tomto hledání. Cesta znamená směr a zároveň to, že existuje cíl. Světla lze dosáhnout záměrným a úmyslným směřováním, přičemž je třeba toto mít stále v patrnosti.

Vzdělání – prostředek dosažení světla

Nejprve autor popisuje svět jako místo určené k učení a k učení se. Úlohou člověka v takovém světě je vzdělávat sebe i ostatní, poznávat okolní svět a skrze to se přibližovat k Bohu. Samozřejmě, že Komenský nevidí svět s růžovými brýlemi na očích, naopak shledává ho plným zmatků způsobených lidmi, které je třeba odstraňovat právě vzděláváním, a to vzděláváním chtěným samotnými vzdělávanými, veskrze demokratickým a každému přístupným. V tomto ohledu je autor optimistou a bez pochyb věří v to, že generaci od generace je možné se stále více přibližovat ideálnímu stavu společnosti.

Úlohu léku, který lidstvo vyvede ze zmatků a ukáže mu správnou cestu k dobru, může mít dle Komenského jedině světlo, šíření vzdělanosti: Bude-li možné rozsvítit takové světlo obecné moudrosti… Jestliže lidé budou v tomto znamenitém světle vidět před sebou jasně své cíle i cíle věcí, a budou-li umět neomylně užívat prostředků k dosažení dobrých cílů, proč by jich také neužívali?

V pohledu dějin vidí autor vrchol ve své současnosti. Ta má jak časově, tak i myšlenkově nejblíže k období světla. Pozitivně pak hodnotí především období počínající Mojžíšem – věk písma, dále antické Řecko (rozvoj všeobecné vzdělanosti) a antický Řím (pěstování výmluvnosti a filozofie).

Spis jako učebnice cesty ke světlu

Světlo, a analogickým způsobem také tmu, je možno rozdělit na tři hlavní druhy – světlo věčné (nepřístupná záře, v níž přebývá Bůh), vnější (záře vnímatelná tělesnýma očima) a vnitřní, jež má tři nástroje: rozum, vůli a cit. Tma se ukrývá ve všem, což Komenský dokládá příkladem vztahu mezi svitem a stínem. Vítězstvím světla bude však i tato tma odstraněna.

Komenský je přesvědčen, že příchod světla a jeho vítězství nad tmou je nesporné. Vítězství se stane syntetickým souhrnem všeho dobrého a bude absolutní. Povinností každého člověka je potom maximálně urychlovat proces vývoje směrem ke světlu.

V další části svého spisu se autor zabývá vlastnostmi světla, způsoby jeho šíření a tím, jakým způsobem by bylo nejvhodnější při tomto šíření postupovat. Celá tato část je koncipována jako souhrn pouček, zákonů optiky, které jsou následně přenášeny do Komenského koncepce. Autor čtenáři nejen přibližuje charakter své představy dobra, vzdělanosti a fungování světa, avšak zároveň mu tím poskytuje manuál, návod k tomu, jak by si čtenář sám měl zařídit svůj život a jaký přístup by měl zvolit k společnosti a procesům v ní. Prostředky k dosažení vytyčeného cíle jsou pro Komenského především tři věci dané Bohem: příroda, písmo a společné vrozené pojmy. Celé toto snažení by mělo vyústit v dosažení univerzálnosti.


Koncept univerzálnosti

Tato univerzálnost je sedmým stupněm rozumového vývoje člověka. Prošlé dějiny tedy Komenský dělí do šesti nestejně dlouhých stadií. Prvním stupněm je pro něj pozorování, druhý stupeň, řeč a verbální komunikace, přichází ve chvíli, kdy už na světě nebyl člověk sám – po stvoření Evy. Třetím stupněm jsou veřejná shromáždění, kde se myšlenky šíří rychleji. Dalším stupněm je vynález písma, následuje vznik instituce školy. Výrazně si Komenský považuje vynálezu knihtisku – označuje ho za pátý stupeň. Zámořské objevy jsou pak stupněm šestým – autor v nich totiž vidí možnost nejen lépe poznat přírodu, ale též ideální příležitost k šíření víry. Sedmý stupeň, Komenského světlo, je třeba očekávat a připravovat se na něj. Nejvhodnějším způsobem této přípravy je vzdělávání, a to v maximální možné míře.

Utopická představa univerzálního světla

Světla lze podle autora dosáhnout dodržováním určitých zásad vzdělávání, zvýšením efektivity výuky a velmi důležitou součástí přípravy na zmíněný sedmý stupeň rozumového vývoje člověka, jíž je vytvoření univerzální knihy, univerzální školy, univerzálního sboru a univerzálního jazyka. Dosažením těchto čtyř předpokladů nastane éra univerzálního světla, vrcholu pozemského vývoje.

Univerzální knihy budou učebnicemi, kteréžto zajistí, aby se v univerzálních školách všichni dozvěděli vše nezbytné k tomu, aby sami mohli přispět k šíření světla. Knihy budou tři – pansofie, tedy všeobecný základ potřebný každému, panhistorie, coby konkrétnější a detailní výklad, a konečně pandogmatie, výbor hlavních myšlenek všech spisovatelů a myslitelů, čímž člověk bude ušetřen nutnosti číst celé autorovo dílo, aby se dopátral jeho smyslu a významu. Univerzální školy naučí své žáky číst a budou zodpovědné za správný výklad univerzálních knih. Za vznik a fungování škol pak bude zodpovědný univerzální Sbor světla, celosvětová organizace usilující o co nejrychlejší průběh celého rozvoje.

Nejutopičtějším jeví se Komenského požadavek na kolektivní vytvoření univerzálního jazyka. Ten musí být vytvořen na základě toho, aby jednotlivá slova odpovídala podstatě pojmenovaných věcí. Tento jazyk má být prostý jakýchkoliv výjimek, synonym, homonym,…, a přesto, či právě proto natolik jednoduchý a harmonický, aby se mu každý mohl bez obtíží naučit. Jako s jediným z univerzálních opatření nastolení světla, je třeba s jeho vymýšlením počkat, zvláště dokud nevznikne kniha pansofie a univerzální sbor. Do té doby navrhuje Komenský používat latinu a arabštinu.

Aby bylo možno uskutečnit nastolení vlády míru, pravdy, dobra a vzdělanosti, vypracovává na závěr svého spisu autor zásady, jichž by se šiřitelé světla měli držet, aby bylo výsledku dosaženo v co nejkratší době. Lze je rozdělit na ty, které se vztahují k Bohu (vroucí vzývání Boha, důvěra v Boha), ty, které se vztahují ke společnosti (podpora velmožů, přesný řád) a konečně k sobě samému (okamžité provedení, neúnavná práce, šíření světla k druhým). Poslední kapitolu pak Komenský věnuje Bohu, prosbám k němu o podporu v zájmu šíření jeho díla a přání.

 

Je Cesta světla i po tolika letech aktuální? Má takové dílo vůbec co sdělit dnešnímu čtenáři? Jakožto vize, která ukazuje možnost předcházení konfliktům, neztrácí toto dílo na aktuálnosti. Jakkoliv se mohou zdát Komenského představy o univerzalizmu nereálné a v některých ohledech i sporné, nelze nezaznamenat, že současná společnost se v mnohém právě o toto snaží a často k podobným cílům směřuje. Jako příklady nám mohou posloužit vytvoření esperanta a pokusy o jeho masové rozšíření, propojení světa přes internet nebo třeba snahy o zavedení jednotných učebnic v rámci Evropské unie. Ač ve světovém měřítku je zásadní pilíř Cesty světla – Bůh – neuhájitelný, nemůžeme popřít, že při odhlédnutí od teologického aspektu spisu jsou myšlenky v něm obsažené přijatelné pro velkou část lidstva.

Současnost nahrává spíše individualistickému vidění světa a fungování v něm, naproti tomu Cesta světla apeluje spíše na společné snažení a společné cíle. I přesto však může jedinec nalézt v Komenského spisu množství inspirativních pohledů na svět, přístupů k němu i k životu, i rad, jimiž je možné se řídit. V tomto vidím vůbec největší hodnotu celého díla – Cesta světla byla a stále je aktuální v této osobní rovině. Člověk, který není sám sobě lhostejný a je ochoten se pokoušet o to, aby byl lepším, v ní může najít oporu a podporu pro svůj další vývoj.

 

Celý text k vidění/přečtení na ViaLucis.cz

Autor: Memphis (již není členem CP)