Detail veřejně publikovaného výkladu

Skupina: Knihomolové Autor: Mirek

Bhagavadgíta - Úvod

16. 2. 2012

Poznámka na úvod: Před přečtením doporučuji projít moje výklady týkající se indické mytologie v archivované skupině Základy mytologie, popřípadě později konzultovat Wikipedii.

První text, kterým se budeme zaobírat, je Zpěv vznešeného, neboli Bhagavadgíta. Je to ústřední dílo indické náboženské literatury, jehož hlavní postavou je osmý Višnuův avatár Kršna.

Kršnův příběh vypráví především Bhágavatapurána, sepsaná kolem roku 500 př.n.l. Narodil se ve vězení krále Kansy, poté byl ukryt v lese, aby žil nepoznán mezi pastevci krav. Kansa, jenž se obával, že jeho další postavení je ohroženo, chtěl božské dítě zabít, přikázal tedy zabít všechny chlapce mladší dvou let. Kršna však všechny nepřátelské démony pobil a vesele si pobýval v lesích obklopený svými kamarády pastýři, krávami a pávy, užívající si tance a milostná dobrodružství s bohyní oddanosti Rádhou a pastýřkami krav.

Bhagavadgíta je součástí obrovského eposu Mahábhárata (ten má 100 000 tzv. šlóků). Děj Bhagavadgíty se odehrává na pozadí příprav k rozhodující bitvě mezi Pánduovci a Kuruovci – dvěma znepřátelenými, avšak pokrevně spřízněnými rody. Ardžuna – příslušník rodu Pánduovců – však klesá na mysli, když vidí ve znepřátelených řadách mnohé své příbuzné, které by měl pobít. Utíká se tedy pro radu ke svému vozatajovi Kršnovi, který mu odkrývá mnohá filosofická, náboženská, právní, mravoučná a psychologická ponaučení.

Svojí formou text připomíná rozpravy řeckých filosofů se svými žáky, avšak tento dialog je veden přímo s božským Kršnou, který se v průběhu rozhovoru dokonce Ardžunovi zjeví ve své nepokryté podobě. Původní příslušnost Bhagavadgíty k eposu není jasná, ale i sama Bhagavadgíta není myšlenkově úplně koherentní. Objevuje se v ní jak tolerance tradičního védského ritualismu (a podpora „bhaktí“ přístupu), tak důraz na poznání jednoty individuální duše s duší vesmírnou (átman=brahma), které vede k osvobození se od karmy a sansáry, což je prvek typický pro pozdější filosofickou tradici vyvěrající z upanišad.

V dalších výkladech, který bude podřazen tomuto, už budeme probírat konkrétní ukázky z tohoto díla.


Použitá literatura:

Bhagavadgíta. Vyd. tohoto překladu 2., ve Votobii Praha 1. Překlad Jaroslav Vacek, Jan Filipský. Praha: Votobia, 2000, 243 s. Bible staré i dnešní Indie. ISBN 80-722-0028-3.

AUERBACH, Loren. Mytologie: bohové, hrdinové, mýty. Editor Arthur Cotterell. Praha: Slovart, 2007, 320 s. ISBN 978-80-7209-778-4.