Dlouhý, Široký a Bystrozraký a závěrečné sbalení princezny
Autor: Jan Černoch (jan.cernochcesta-poznani.cz) Datum: 14.3.2015 08:00
Závěrečná část pohádkové interpretace Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Jak se nakonec povedlo princi sbalit princeznu? Jak velkou roli hrály v příběhu rozum, čin a cit? Vše se dozvíte právě nyní.

Králevic je tedy napůl přijat, napůl nepřijat. Proto se ale může pokusit princeznu sbalit. Vůdčí temnou stránku princezny nepřeceňuje, což je nezbytné, když ji miluje, a chápe, že tuto temnou stránku bude muset postupně a trpělivě překonat: „Králevic hned ji poznal, skočil a šel jí naproti; ale prve než mohl slovo promluvit, ozval se k němu černokněžník: „Vím, proč jsi přišel, tuto královnu chceš odtud odvést. Herež! Budiž tak, vem si ji, jestliže ji po tři noci dovedeš uhlídat, aby ti neušla. Ujde-li ti, zkameníš i se svými služebníky, jako všickni, co přišli prve než ty.“ Princ tedy nejprve zjišťuje, za jakých podmínek se může podařit princeznu sbalit. Kdyby nebyl hned na začátku dostatečně vnímavý, došlo by k fatálnímu omylu. Všechno by skončilo trapností nebo dokonce drobným násilím ze strany princezny. Dostal by facku a mohl by si sbalit Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého a zkamenět na dvoře. Stal by se inventářem zámku, někým, kdo nemůže v jeho kontextu vyniknout a napravit, co se tady dělá neustále špatně. Zkamenět znamená ztratit elán řešit problémy, které dlouhodobě působí.

Králevic je pannou fascinován, ale chybí mu zpětná vazba: „Králevic nemohl z té panny ani očí spustit, jak byla krásná. I začal k ní mluvit, ptal se jí na všelicos; ale ona neodpovídala, neusmála se a na nikoho ani nepohlédla, jako by byla z mramoru.“ Přestože je mu jasné, že musí být trpělivý, tak toho vlastně není schopen. Možná také volí špatná témata, o kterých se jeho vysněná nechce, nebo neumí bavit. Ještě pravděpodobnější je, že jeho slova vlastně nejsou věrohodná, dokud nejsou podložená činy. Nezbývá mu tedy, než se nakonec přidržet dlouhodobého plánu. Bude princeznu hlídat. Dlouhý, Široký a Bystrozraký mu pomohou. Stačí, aby neusnuli a zůstali v kontaktu, i když není vykazatelný žádný pokrok. To se jim však nepodaří.

Zlý černokněžník

První se probouzí princ a je zasažen zmizením princezny: „Ráno, když se počalo rozednívat, králevic první se probudil, ale jako by mu byl někdo nůž do srdce vrazil – královna pryč. Ihned vzbudil služebníky a ptá se, co dělat?“ Zde se opět ukazuje, jakou roli má vedle Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého sám princ. Představuje pasivní vnímavost. Tak se na začátku zamiloval do princezny a teď je její ztrátou zasažen. Protože jsem interpretoval Širokého jako cit, je třeba dodat, že cit se od pasivní vnímavosti liší právě svou aktivitou. Ke slovu se dostává Bystrozraký: „Nestarejte se, pane, nic,“ řekl Bystrozraký a bystře pohlédl oknem ven, „však už ji vidím“! Sto mil odtud je les, uprostřed lesa starý dub a na tom dubě na vršku žalud a ten žalud je ona. Ať mne Dlouhý vezme na ramena a dostaneme ji.“ Rozhodující roli má v tomto případě Bystrozraký. Okamžitě posoudí situaci a za pomoci Dlouhého jedná. Čin spojený s rozumem vede k opětovnému získání princezny: „I neminulo ani, co by jednou okolo chalupy oběhl, a byli už zase tu a Dlouhý králevici ten žalud podal: „Pane, pusťte jej na zem!“ Králevic jej pustil a v tom okamžení stála královna vedle něho.“ Celá zkouška připomíná situaci, kdy Dlouhý podával princi z vrcholu stromu ptačí hnízdo. Jsou zde ovšem dva zásadní rozdíly. Zaprvé se jedná o žalud, tedy o něco, co ke stromu patří ještě těsněji než hnízdo. Zadruhé tento žalud je sama královna. Co jen může znamenat, že princ získá princeznu v podobě žaludu? Dub je opravdu statný strom. Tradičně odkazuje k silné vládnoucí moci. Protože je žalud semínkem dubu, máme důvod se domnívat, že poznat princeznu jakožto žalud znamená uznat, že je zdrojem silné vládnoucí moci. Ať už je tedy její mlčení jakkoli frustrující, je třeba ho pozitivně pochopit. Princezna nakonec ztělesňuje zárodek silné vládnoucí moci. Ona potřebuje, aby princ uznal její původ a přijal ji takovou, jaká je. Nejde o to, že by se cítila zneuznaná. Potřebuje však cítit, že ji princ respektuje s celým jejím majestátem. Jinak by se mohla cítit poškozená, protože by jí princ neposkytl dostatečnou oporu. Princ ji nejprve musí ujistit, že pro ni nepředstavuje nebezpečí a dokáže ji vnímat jako sobě rovnou, i když se ona se svou rolí dosud úplně nevyrovnala. Pravděpodobně z její role plynou důsledky, které v ní vyvolávají strach. Potřebuje, aby ji princ ujistil, že je dobrou královnou. Princovi se to podařilo, a tak praskla obruč na černokněžníkovi. První omezení je překonáno.

To je však teprve začátek. Černokněžník princeznu odvádí pryč. Princezna má stále ještě dva velké problémy, které ji od prince vzdalují. Princovi tak vzniká volný čas, kdy se prochází po zámku, kde je mrtvo: „Všude, jako by byl v jediném okamžení život vyhynul.“ Dokonce ani řeka neteče. Celý zámek je stejně jako princezna zakomplexovaný. Občerstvení je však zajištěno. Hosté zjevně nemají vyhladovět. Mají mít sílu na to, aby princezně pomohli. Napodruhé strážci princezny opět usnou. Princ se probouzí opět jako první a ihned se obrací na Bystrozrakého. Podle Bystrozrakého je princezna tentokrát drahým kamenem v hoře: „Už ji vidím! Dvě stě mil odtud je hora a v té hoře skála a v té skále drahý kámen je ona. Když mě tam Dlouhý donese, dostaneme ji.“ Drahý kámen získají a ten se opět promění v královnu. Rozhodující kombinací je v případě této zkoušky opět rozum a čin. Teď již musí princ princeznu vysloveně dobývat. Uznat, že je úctyhodnou královnou navzdory tomu, že je v jejím zámku mrtvo, bylo povrchní záležitostí ve srovnání s tímto problémem. Princ musí princezně dát najevo, že je pro něj tou nejdražší a má pro něj tu nejvyšší hodnotu. To se mnohem více dotýká srdce princezny, což ale na druhou stranu znamená, že je mnohem náročnější, aby jeho vyznání princezna uvěřila. Nakonec ovšem princ uspěl a druhá obruč na černokněžníkovi praskla.

I když má princ dvě třetiny práce hotové a obtížnost prací postupně roste, odvádí černokněžník princeznu stejně jako napoprvé. To by mohlo znamenat, že všechny tři problémy mají stejnou důležitost, takže dokud nejsou všechny vyřešeny, není ještě vyhráno. Napotřetí samozřejmě všichni usnou a princezna zase zmizí. Princ se probouzí zase jako první a opět se obrací na Bystrozrakého. Bystrozraký zhodnotí situaci a dojde k závěru, že budou potřebovat i Širokého: „Hó, pane,“ povídá, „daleko je, daleko! Tři sta mil odtud je černé moře a prostřed toho moře na dně leží skořepina a v té skořepině zlatý prsten – a ten prsten je ona. Však nestarejte se, přece ji dostanem! Ale dnes musí Dlouhý také Širokého s sebou vzít, budem ho potřebovat!“ Široký pomůže Dlouhému vyndat prsten z moře tím, že většinu vody vypije. Nejprve tedy musí spolupracovat rozum a čin, ale aby potom mohl rozum práci dokončit, je třeba citu. Jako zlatý prsten je však již princezna připravena odevzdat se svému princi. Zlatý prsten je totiž něco podstatně odkázaného na toho, kdo jej nosí a komu se dává. Cit má své místo až v tomto posledním momentě a nikoli hned na začátku, jak by si myslel zamilovaný princ. Dokud není jeho láska opětovaná, je pro princeznu nepostřehnutelná. Poslední zkoušku ale princ dokončil až na poslední chvíli, takže to nebylo vůbec snadné: „Bystrozraký vida, co se v zámku děje a v jakém nebezpečenství pán jeho jest, pověděl to Dlouhému; Dlouhý udělal krok a hodil prsten oknem do pokoje. Černokněžník zlostí zařval, až se zámek otřásl, a tu prásk!S poslední obručí se z černokněžníka stává havran, který odlétá pryč. Princezna je sbalena, protože se princi podařilo obstát ve všech zkouškách a respektovat jejich pořadí.

Vše šťastně končí

Princezna konečně mluví, děkuje svému hrdinovi a vrací se jí zdravá barva: „A tu hned ta krásná panna promluvila i děkovala králevici, že ji vysvobodil a zčervenala jako růže.“ Zámek ožívá také: „Všude živo, všude veselo!“ Když princovi vysvobození dvořané děkují, pokorně uznává zásluhy Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého: „Ale on řekl: „Mně nemáte co děkovat; kdyby nebylo mých věrných služebníků Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, byl bych také tím, čím jste byli vy.“ Nakonec se vydávají k princovu otci. Ten pláče radostí, že se jeho syn přece jen vrátil. Následuje svatba. Dlouhý, Široký a Bystrozraký však potom od prince odcházejí do světa: „Když bylo po svatbě, ohlásili se Dlouhý, Široký a Bystrozraký mladému králi, že půjdou zas do světa hledat práci. Mladý král jim domlouval, jen aby u něho zůstali: „Všecko vám dám, co budete do smrti potřebovat, nic nemusíte dělat!“ Ale jim se takové líné živobytí nelíbilo, vzali od něho odpuštění a šli přec, a po tu dobu se někde ve světě potloukají.“ Princ ví, jak dobří pomocníci všichni tři jsou, takže není divu, že by je chtěl mít u sebe. Jeho místo však již není ve světě, ale doma. Doma není třeba konat hrdinské činy, protože už vykonány byly a stačí jejich slávu udržovat. Ve světě je naopak potřeba hrdinských činů, díky kterým budou rozpadlé domovy zachráněny. Dlouhý, Široký a Bystrozraký jsou doma ve světě, kam se vydávají svůdcové na zkušenou.

 

Zazvonil zvonec a pohádkové interpretace je konec.

hodnocení článku: 100%
Hodnotit články mohou pouze přihlášení členové SMS.
Jan Černoch
jan.cernochcesta-poznani.cz

Místopředseda Cesty poznání, z. s.

Z vesnice Hrádek u Ústí nad Orlicí. Účastník neformálního společenství Seminář starých textů. Filosof (od "sofia"/moudrost, nikoli "zofos"/temnota), formálně magistr filosofie na FF UK. Vykazuje sklony k poesii (od "poiésis"/tvoření) a jiné literární činnosti. Záliba v mezioborových aktivitách. V současnosti pracuje jako správce technické dokumentace ve firmě Linet, s.r.o. a je administrátorem e-shopu www.planeta-psu.cz.

Diskuze ke článku

Jméno:
Email:
Text:
Jsi robot?

Příspěvky

Jan Salomon (Jan.Salomonseznam.cz) říká:15.3.2015. 13:44
Velice krásně interpretováno :-). Je to jasné a zřetelné a to se mi na tom strašně líbí. Můžu poprosit o interpretaci další pohádky? Nevím jestli ji znáš. Jmenuje se Diamantová sekera, je krátká a na první pohled je jasné o co tam jde, ale myslím si, že i na tu krátkost to má mnohem hlubší smysl než je zřejmé z prvního přečtení.


Eyva (evik.comseznam.cz) říká:16.3.2015. 12:08
To je dobře, že jsou pohádky interpretovány,pěkný článek.....Myslím, že je ještě dobré uvést, že v pohádkách nastává mystická svatba Ducha(prince) a lidské Duše(princezny) :)
Nevím, jestli znáte http://www.akademietabor.cz/studium/seminare/tajuplna-a-leciva-moc-pohadek

hezké by bylo interpretovat nějaké severské pohádky, třeba od Selmy Lagerlefové


Jan Černoch (trichoklesgmail.com) říká:26.3.2015. 09:28
Moc díky za komentáře a pochvaly :) Teď mám rozpracovaný text o Zlatovlásce, ale rád se podívám i na ty pohádky, které zmiňujete. Díky za tipy! :)


(blazenseznam.cz) říká:8.4.2015. 00:31
dala by se interpretovat princezna ze mlejna hlavně ta mouka tam díky moc.


Jan Černoch (trichoklesgmail.com) říká:8.4.2015. 23:03
Odpovídat někomu, kdo se jmenuje "já", asi znamená trpět samomluvou. :D Když už ale "já" přišlo se svou troškou do mlýna, dostane odpověď. :D Mouka je obecně výplod zemědělské kultury. Je nepříjemná, když se smísí se vzduchem, v kombinaci s vodou je pojivem a lepidlem. Je to zbytek vzniklý zabitím semene, takže má obecně velice antikoncepční účinky. Princezna ze mlejna je zakletá v tom smyslu, že ji chrání mouka, která je svou povahou antikoncepční. :D Mám ale takové podezření, že si pan Troška řekl, že patří do mlejna, a tak využil motivu mouky bez jakéhokoli hlubšího smyslu. :D