Tradice adventu a Štědrého dne
Autor: Ivana Červená (cervenaigmail.com) Datum: 18.12.2012 22:46
Ráda bych vás ve svých článcích seznámila se svátky, které běžně slavíme a často ani nevíme proč a přiblížila vám jejich historii a s nimi spojené zvyky a patrony. Doufám, že v nich naleznete poučení a (alespoň) zábavu.

Nezačneme nikde jinde než právě aktuálním tématem - Vánoci. V tomto díle se ve stručnosti seznámíme s významem adventu a Štědrého dne.

Advent (cca 30. listopad- 24. prosinec)

Slovo advent pochází z latinského slova adventus a znamená příchod. V době adventní tedy čekáme na příchod spasitele. Jedná se o období čtyř neděl před Štědrým dnem, kdy má člověk držet půst a zřeknout se všech radovánek. Má zbožně rozjímat. Přesto se v lidovém prostředí konaly různé lidové obřady a zvyky, které porušovaly zásady půstu – mezi nejznámější patří sv. Barbora a sv. Mikuláš.

Štědrý den

Štědrý den těsně souvisí s následujícím svátkem – Božím hodem vánočním. V liturgii se označuje jako vigilie – předvečer slavnosti. Dříve se lidé v tento den postili a připravovali se na příchod Spasitele. Vždy byl doprovázen řadou lidových zvyků a pověr.
Během dne se měl dodržovat přísný půst. Někde rodiče slibovali dětem, že když se postí, uvidí zlaté prasátko, jinde že Perchta rozpáře ty, kteří se nepostili. V některých krajích chodívala děvčata oblečená do bílých šatů, v ruce držela metlu nebo nůž (někdy pomazaný červenou barvou, připomínající krev) jímž naznačovala párání břicha. Perchty nenadělovaly žádné dárky, jen trestaly nestřídmost.
Ke štědrovečerní večeři rodina usedala až po východu první hvězdy (tím končil půst), ale nesměla si sednout dřív, než hospodyně oznámila, že má vše hotovo. Věřilo se, že počet lidí u stolu nesmí být lichý, a tak si zvali předem hosty, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli. Tradiční jídla byla dříve jiná, než jaká jsou dnes. Dříve se jedl kuba, hrachová nebo čočková polévka nebo nákyp s houbami. Kapr a rybí polévka se na štědrovečerních tabulích objevil až začátkem 19. století. Jídla muselo být tolik, aby se nasytili všichni a ještě trochu zbylo, neboť se věřilo, že je to záruka hojnosti v příštím roce.
Stavění jesliček sahá až do středověku, nejstarší jesle postavil svatý František z Assisi, který přivedl do jedné jeskyňky vola s oslem a postavil dřevěné jesle. Tam potom sloužil mši. Od té doby zejména františkánský řád šířil jesle po celé Evropě. Později lidé v prostředí jeslí, které se umístily v kostele, předváděli různé scény z Kristova života. Postupem času hraní těchto scének přešlo na žáky, kteří tam začali vkládat i různé rozpustilé scénky či satiry ze života. Tím prý pohoršovali kazatele, a posléze byli vykázáni z kostelů.
Jesle, které vytvořil sv. František, nejsou ale považovány za přímé předchůdce dnešních betlémů. Betlémy pravděpodobně navázaly na gotické skříňové oltáře s námětem narození Krista, první skutečné betlémy se začaly objevovat v polovině 16. Století. Různě se přeskupovaly, tak jak to vyžadovalo jednotlivé znázornění dnů – od Zvěstování Panny Marie až po Tři krále. To zvyšovalo zájem diváků a jejich návštěvnost.1 Pro betlemáře se stavění betlému stalo obvykle celoživotní zálibou a svůj betlém rok co rok rozšiřovali vyřezáváním dalších figurek, které mohly být inspirovány prostředím, ve kterém žili (horníci, ponocný, venkované…). Některé z těchto dochovaných betlémů můžeme vidět každý rok na různých vánočních výstavách.
Zdobení vánočního stromku je poměrně mladý zvyk. První zmínky pochází z 16. století z Německa, postupem času se rozšiřoval na panovnických sídlech a v 60. letech 19. století už se rozšířil i do venkovského prostředí. Původně se zdobil ovocem, sladkostmi a papírovými květinami. S rozmachem tohoto zvyku se rozmáhala i výroba všelijakých ozdob tak, jak je známe dnes.
Štědrovečerní nadílka je zvykem ze 13. nebo 14. století. Tovaryši připravovali dárky pro své mistry, čeleď dostávala výslužku od hospodáře a navzájem si dávali dárky příbuzní, přátelé a samozřejmě je dostávaly děti.
Štědrý den byl podle lidové víry nejlepším dnem pro předpovídání budoucnosti. Lidé rozkrajovali jablka a podle tvaru jádřince odhadovali co je čeká – hvězda představovala štěstí nebo majetek, kříž naopak nemoc nebo dokonce i smrt. Do vody se lilo rozžhavené olovo a podle jeho tvaru se odhadovalo, co následující rok přinese. Děvčata házela pantofel za hlavu – pokud byla špičkou směrem ke dveřím, měla se do roka vdávat. Po vodě se pouštěly skořápky - každá představující určitou osobu – a podle jejich plavby se určoval vzájemný osud (odchod někoho blízkého, svatba apod.).

Tradic je jistě mnohem více, ale toto jsou ty nejrozšířenější. Máte nějakou speciální tradici vy?

V příštím díle se těšte na Boží hod vánoční, sv. Štěpána a den mláďátek.

1  Vlastimil VONDRUŠKA (ed.), Církevní rok a lidové obyčeje, České Budějovice, 1991, s. 84

 

Tento Váš článek zatím nikdo neohodnotil.
Ivana Červená
cervenaigmail.com

Diskuze ke článku

Jméno:
Email:
Text:
Jsi robot?

Příspěvky

Dosud nebyl vložen žádný příspěvek.